| |
| |
| |
|
 |
Starobylé mesto a prístav
(10 200 obyv.), 27 km západne
od Splitu. Leží pri Jadranské
magistrále. Staré puvodní
jádro na ostruvku mezi pevninou
a ostrovem Ciovo (s pevninou spojen
krátkým kamenným
mostem), s ostrovem Ciovo je pres Trogirský
pruliv - Trogirski kanal spojen moderním
zvedacím mostem. Nové
cásti mesta se rozrostly jednak
na pevnine obema smery, jednak na ostrove
Ciovo (predevším na jeho
brezích).
Od r. 1997 je Trogir zapsán do
listiny svetového kulturního
dedictví organizace UNESCO.
V Trogiru, na brehu ostrova Ciovo, je
mezi mostem a mysem Cubrijan prístav
pro jachty - marina.
Ve meste je lodenice, farmaceutický
prumysl, zpracování tabáku,
težba kamene.
V blízkosti, v obci Kaštela
(v osade Resnik) se nachází
letište Split-Kaštela.
Ubytovací zarízení
jsou v Trogiru samotném, ale
prevážne v Segetu D. (4
km) a v Segetu Vranjica (6 km od Trogiru),
vše západním smerem.
Ve 3. stol. pr.n.l. založili zde
Rekové osadu Tragurion (= osada
pod Kozím vrchem), ve 2. stol.
pred Kr. ji dobyli Rímané.
Vetší rozkvet osady brzdilo
sousedství Salon (dnešní
Solin u Splitu), hlavního mesto
rímské provincie Dalmácie.
Po jeho znicení Avary a Slovany
v 6. stol. se cást utecencu uchýlila
do opevneného Trogiru. Nový
rozmach za chorvatských a uhersko-chorvatských
králu, kterí priznali
obci autonomii. Pres mnohaletý
odpor Trogiru se Benátcanum v
r.1420 prece jen podarilo mesto dobýt
a usadit se zde na necelých 400
let. Benátské panství
vystrídali nakrátko Francouzi,
potom na sto let Rakušané.
Od r. 1918 je Trogir v chorvatských
rukou.
|
|
| |
|
|
|
|
|
|
|
|
